Příběh o zlé královně

Ptal se někdy někdo Zlé královny, kdy začala být zlá? Jaký zážitek, který den započal tuhle její nezáviděníhodnou cestu?

Mohl to být osudový moment, kdy se zamilovala do mladšího z bratrů a na řadě byl ten starší. Mohla to být kratičká chvíle, kdy nahlédla pod nachový plášť královských intrik a okusila štiplavé a trochu jedovaté koření moci, které čeká každý její pokrm až do konce života.

Pomalu, plíživě a za zády

Mohl to být i pohled na jejího muže, dobře zvoleného, seshora požehnaného, kdysi plného síly, vášně a radosti, dnes zlomeného, s vyhaslým zrakem upřeným do neznáma. Chtěla by mu pomoci, podat ruku, obejmout, utěšit, znovu rozdmýchat oheň v jeho srdci. Nemůže. Králové přece neprohrávají, nemohou si dovolit slabost, neukazují svoje rány. Možná ani sama neví, co jejího krále trápí a sužuje, protože si ji nepouští k tělu a nemluví s ní o tom, co za tím je.

A tak chřadne za něj. Pomalu zapomíná, co je to úsměv, radost, ztrácí jiskru a co hůř, nevidí to. Okolí se jí začíná vyhýbat a možná i trochu bát. Je nevyzpytatelná. Ledová. Mlčí. Drží ve svých dlaních královu hlavu, jeho závazky a povinnosti, a jeho vláda se v jejích rukou mění na soubor opatření s nápisem Musím. Drží z posledních sil na uzdě všechny ty emoce, které ji bodají do slabin jako válečný posel svého koně.

Ať už se konečně něco stane!

Nejraději ze všeho by vykřičela všechnu tu hrůzu, která jí omotala srdce hrubým provazem, ale nemůže. Nedovolí si to.

Stojí bez pohnutí sama uprostřed prázdného nádvoří. Za oknem v horních patrech kdysi živého paláce sedí její král. Slepě přehlíží krajinu, které kdysi vládl laskavou, ale pevnou rukou. Vzhlíží k němu spíš jen ze zvyku. Chtěla by s ním pohnout, zatřást, probudit ho. Neví jak. Vyzkoušela snad všechno. Doktory. Rádce. Nového kuchaře. Mladou komornou. Rychlejší lovce. Starého přítele. Nic nezabralo.

Snesla by mu k nohám modré z nebe. A v tom je možná ten háček. Její horečnatá snaha jej zachránit mu připomíná jeho matku. Chránit, opečovávat, odstraňovat z cesty všechny překážky. Ať sám chce nebo ne, myslí to s ním přece dobře. Copak takhle může chlapec dospět v muže?

Zpátky do své síly

Chceš svému muži pomoct zpátky do jeho síly? Přestaň ho svým podpíráním vtlačovat zpět do křesla. Dovol mu prostě vstát. Dovol mu rozvzpomenout se na jeho vlastní sílu, jeho vlastní vůli. Nechej ho znovu svobodně nadechnout v jeho vlastním prostoru a jeho způsobem. Tím získáš i čas sama pro sebe, který sis dosud odpírala v domnění, že tím pomůžeš jemu.

Nemusíš se stáhnout do pozadí, stačí když sama sobě dopřeješ trochu odpočinku a rozptýlení. Najdi si způsob, jak znovu rozkvést. Podpoř svoje ženství, nechej opět zrůžovět svoje tváře a rozeznít něžné tóny láskyplného potěšení. A pak se vrať ke svému králi. Svůdná, svá, plná života. Ukaž svému králi, že jsi tu sama za sebe, silná a zářící. Staň se znovu jeho Múzou, jeho výzvou, pozváním na cestu. Nastává čas znovu vykročit spolu, bok po boku, ruku v ruce. Království je vaše.