Proč nás děsí vlastní štěstí nebo úspěch?

Stojíte na křižovatce a v břiše cítíte ten známý svíravý pocit. Máte před sebou tíhu volby a dvě možnosti – jednu, která slibuje růst, ale vyžaduje odvahu, a druhou, která je bezpečná, známá, ale vlastně vás nikam neposouvá. Proč se tak často přikláníme k té snadnější cestě, i když víme, že nás dlouhodobě nenaplňuje?

Často to není nedostatek informací, co nás brzdí. Je to strach ze zodpovědnosti za následky a hluboko zakořeněné přesvědčení, že si „hezký život“ snad ani nezasloužíme.

Stíny minulosti: Když je úspěch neznámou krajinou

Mnoho z nás si v sobě nese nezpracovaná traumata nebo nefunkční vzorce z dětství. Pokud jsme vyrůstali v prostředí, kde radost byla vzácná nebo podmíněná, podvědomě se úspěchu a štěstí vyhýbáme. Je to pro nás v podstatě neznámé území. Paradoxně je pro naši psychiku „bezpečnější“ zůstat v nespokojenosti, kterou známe, než riskovat štěstí, které nás děsí svou křehkostí nebo neuchopitelností.

Nemusím chodit daleko – sama jsem vyrůstala v prostředí, které neumožňovalo tvorbu rezerv. A přestože si jeden z rodičů vedl domácí účetnictví, v realitě to bylo jen o neustálých škrtech a zdůrazňování nedostatku. Śetřit na sobě není rozhodně totéž jako šetřit pro sebe. Ti z vás, které zajímá téma hojnosti a energie peněz, si dovedou domyslet, s jakým nastavením jsem vyrazila do světa. Zpracovat tuhle kouli u nohy mi trvalo několik velmi dobrodružných let.

Lepší vrabec v hrsti

Pokud si nejsme schopni – nebo ochotni – v dospělosti uvědomit, jaké příběhy si neseme z dětství nebo z rodiny, točíme se často v kruhu, aniž bychom rozklíčovali skutečné příčiny toho, proč se nám v určitých situacích nedaří, ať děláme co děláme.

Někdy jsou tyto vzpomínky tak bolavé, že je raději zavřeme do sklepa podvědomí a děláme, že neexistují. Problém tím ale nezmizí a odpovědi nám sice leží pod nosem, my je ovšem přes své strachy nevidíme.

Pak se můžeme opakovaně dostat do situace, kdy raději sáhneme po méně výhodné jistotě, jen abychom překlenuli nejbližší období. Nahlížet příliš daleko dopředu nám přijde nebezpečné a velmi nejisté, přestože sami vnímáme, že naše opakované volby se stávají naším standardem.

Že se v tomto nastavení opravdu necítíme příjemně, je něco, co raději s povzdechem ignorujeme a frčíme po stejné stezce dál a dál. Když přijde na lámání chleba, rozhodování v nejistotě se pak stává bojem s vlastními stíny.

Jak z toho ven?

1. krok: Utišení vnitřních sabotérů

Nejistota, kterou cítíme, má dvě tváře. Ta první vychází z našeho nitra. Jsou to naše strachy, sabotéři a naučené myšlenkové vzorce.

Pojmenujte své vnitřní hlasy: Zkuste si své obavy personifikovat. Je to váš vnitřní Perfekcionista, Katastrofizátor nebo snad Tichá voda? Samotné pojmenování vytváří potřebný odstup.

Oddělte fakta od interpretací: Naše mysl je mistrem v barvení reality. Fakt: „Nedostal jsem odpověď na e-mail.“ snadno přetvoří na: „Určitě mě nechtějí, nejsem dost dobrý.“. Pamatujte, že samotná interpretace není skutečnost – je to jen jedna z mnoha možností, často dokonce nereálná.

Vědomé ukotvení: Pokud pojmenujeme vnitřní zdroje své nejistoty, jejich síla nad námi začne slábnout a můžeme je postupně přetvořit ve zdroj podpory. 

2. krok: Strategie pro svět „venku“

Někdy nejistota nepramení z nás, ale z vnějších okolností, které nemůžeme plně předvídat nebo ovlivnit. V takovém případě je klíčové rozlišit, co máme pod kontrolou a co nikoliv.

Pro věci, které jsou mimo náš dosah, existují tři mocné strategie:

1. Přijetí: Nejde o rezignaci, ale o uznání reality. Řekněte si: „Tohle neovlivním a je v pořádku to nepředvídat.“. Přestaňte investovat energii tam, kde nemůže přinést změnu.

2. Hledání alternativ: Neupínejte se na jediné řešení. Vytvořte si plán B i C a pracujte s tím, co sami ovlivnit skutečně můžete. Alternativy rozšiřují vaše možnosti a snižují tlak na výsledek.

3. Minimalizace dopadu: Pokud nemůžete ovlivnit příčinu, zaměřte se na následky. Připravte si rezervy nebo záložní scénáře pro případ, že věci nepůjdou podle plánu.

Odvaha jako sval

Každé rozhodnutí, které uděláte navzdory strachu, posiluje vaši sebedůvěru. Akce snižuje nejistotu. Nečekejte, až strach zmizí – sám nezmizí nikdy, pokud nevykročíte do akce.

Zkuste si vybrat jednu konkrétní situaci, která vás aktuálně trápí, a aplikujte na ni tyto principy. Možná zjistíte, že ten „hezký život“, kterého jste se báli, je blíž, než jste si mysleli. Jen na něj potřebujete přestat nahlížet optikou svého starého já.

Cvičte každý den

Trénujte rozhodování a volby v bezpečném prostředí a s časovým předstihem (je-li to možné). Načrtněte si v duchu různé varianty, jak by mohla ta nebo ona volba ovlivnit váš život třeba za pět let. Už tato optika vám pomůže snížit tlak na správný výběr (pokud se tedy nejedná o skutečně klíčová životní témata).

Odpovězte si na tyto otázky:

• Bude pro vás důležité to, jak se nyní rozhodnete, i za hodinu, za týden nebo za měsíc?
• Co nejhoršího se může stát, když si vyberete A, B nebo C?
• Co nejlepšího vás čeká v rámci jednotlivých variant?
• Jaké změny vám vaše volba reálně přinese? Je mezi nimi směr, který se vám líbí nebo po něm dlouho pokukujete, ale zatím si netroufáte?
• Kdo ve vašem okolí vás může podpořit v prvních etapách nové cesty, pokud zvolíte odvážnější variantu?
• Co můžete udělat pro to, aby vás toto odvážné rozhodnutí bavilo a motivovalo?

„Stoupněte si“ do své volby

Jeden z praktických fíglů, který často používám i s klienty, je napsat si jednotlivé možnosti, mezi kterými se rozhodujete, položit tyto papíry na zem, postupně si stoupnout na dané varianty a navnímat, jak se u které verze cítíte po těle.

Proč a jak to funguje? Když si stoupnete na konkrétní možnost, mozek ji nevyhodnocuje jako abstraktní slovo na papíře, ale jako aktuální realitu. Poloha těla v prostoru funguje jako spouštěč: aktivují se paměťové stopy spojené s podobnými situacemi, očekáváním i obavami.

Tyto informace se v těle projeví velmi rychle – změnou svalového napětí, dechu, držení těla nebo vnitřního pocitu bezpečí či tlaku. Nejde o to, že by tělo „vědělo odpověď“, ale že okamžitě reaguje na to, co by pro vás tato varianta znamenala v praxi, dřív než to stihnete racionálně vysvětlit.

A funguje to i ve chvíli, kdy nemáte možnost takto otestovat jednotlivé možnosti – představte si krátce posun v čase a sami sebe ve vybrané variantě, kterou už žijete. Jak se v ní cítíte, co se zde ve vaší představě odehrává?

Uzdravte svoje rozhodování

Máte-li dlouhodobě potíže s rozhodováním, doporučuji vzít to systematicky.

Zapisujte si situace, ve kterých je pro vás mimořádně obtížné se rozhodovat a volit konkrétní cestu. Prozkoumejte, zda mají nějaký společný znak, spouštěč, zda vám připomínají něco konkrétního z vaší minulosti.

Zvědomte si, zda dané okolnosti, které vás k tomuto způsobu chování tehdy přivedly, jsou ještě stále platné – například zda jste ještě stále nuceni (bez možnosti prosadit vlastní potřeby nebo názor) poslouchat despotického otce nebo matku, která vedla rodinu pevnou rukou samoživitelky naštvané na celý svět. Pokud tyto okolnosti už pominuly, zapracujte na změně svého vnitřního nastavení.

Trénujte si rozhodování nanečisto v nedůležitých záležitostech a postupně otáčejte kolečko směrem k větší jistotě a odvaze aspoň trochu riskovat.

Nenabádám vás, abyste hned další víkend rozbili bank v kasinu – bavíme se tu např. o půldenním výletu naslepo, pro který nebudete mít předem připravený podrobný itinerář a budete volit postup jednoduše podle toho, kde se vám bude zrovna líbit.

Narážíte ve svém životě na programy, ve kterých jedete stále dokola a nedaří se vám z nich vystoupit?

O tématu starých bloků a strachů a jak se s nimi vypořádat, si můžeme popovídat i spolu třeba v bezpečném prostoru malé skupiny a nebo v rámci individuální konzultace.