Být dcerou své matky není vždycky výhra

Nedávno se mi dostala do rukou knížka, jejíž název ve mně vyvolal velmi silné pocity. Už při přečtení titulu Temné matky a jejich dcery mi v mysli naskočily tři klientky, po začtení se do knihy přibylo několik dalších.

Hlavou mi běžely jejich tváře a příběhy, sdílené na našich společných sezeních tu s hranou lehkostí, tu v slzách. Společným jmenovatelem byla vždy matka (nikdy maminka).

Bezchybné a neobtěžující

Na první pohled úspěšné a sebevědomé ženy se mi při vyprávění svých osudů před očima měnily v malé holčičky. Ustrašené, vykolejené, opuštěné. Neustále konfrontované s požadavkem nejlepších výkonů. Chyby se zde nepřipouští a neodpouští, top výsledky jsou samozřejmostí, chválit netřeba.

Jak šel čas, tyto holčičky si do života odnášely nastavení a vzorce, které jim následně dokázaly udělat ve vztazích pěknou paseku – ať už v partnerství, mezi kolegy nebo v užší rodině. Zdánlivě nesouvisející vzorce chování často přisuzují právě své naučené (a často jen domnělé) bezvýznamnosti a nedokonalosti, neberou v potaz, že „špatně“ může být jejich okolí, nikoli ony samy.

Kritika z první třídy láme křídla i po padesátce

S čím vším se může potýkat žena, která nepoznala (nebo jen v omezené míře) matčinu bezpodmínečnou lásku, bezpečnou náruč, přijetí a ženskou podporu?

• neumí projevit vlastní city, bojí se intimity, nenechá se jen tak obejmout, vnitřně cítí silný deficit blízkosti, přestože neví jak na to, trápí ji vlastní rezervovanost
• je na sebe velice tvrdá a přísná, nezná kompromisy a skvělý výkon vyžaduje i po okolí, možná i trpí tím, že ostatní si nedokonalost dovolují
• nedokáže být sama se sebou, ve společnosti na sebe strhává pozornost (mnohdy nepříjemnými prostředky, sarkasmem, neadekvátním sebeprosazováním), bojí se opuštěnosti
• bez ohledu na svůj aktuální věk nedokáže vzdorovat matčině manipulaci, je závislá na matčině souhlasu, nechá se ovládat jejími názory, přestože vnitřně chce něco jiného
• cítí vinu a zodpovědnost za matčin život, její neduhy, neutěšenou finanční situaci, má pocit, že matce dluží svůj vlastní život a neustále se přizpůsobuje jejím potřebám na úkor vlastních
• nedokáže si udržet dlouhodobý funkční vztah, utíká z něj a při sebemenší kolizi hledá sebepotvrzení v nových a nových příležitostech
• nedovolí si být úspěšná nebo o svých úspěších raději nemluví se svou rodinou, očekává pochvalu a zájem, které ze strany matky nepřicházejí, nedovoluje sama sobě najít zdroj jistoty uvnitř sebe, nasává do sebe matčinu kritiku a zpochybňování vlastní hodnoty
• naučila se dokonale nepřekážet, nebýt viděna, nebýt slyšena. Kamarádky ji nezřídka zneužívají jako vrbu, partneři ji opouštějí kvůli „viditelnějším“ cílům, v práci jsou její zásluhy a výkony opomíjené a neohodnocené, nebo jsou brány s lhostejnou samozřejmostí a vyžadované standardně v top kvalitě
• nedovoluje si být šťastná, mít kvalitní vztahy, práci, která ji naplňuje a baví, i v dospělosti setrvává v roli Popelky bez jakékoli možnosti happyendu

Poznáváte se v některých bodech? Mrazí vás v zádech při vzpomínce na to, jak jste po vyhrané matematické olympiádě na základce marně čekaly na pochvalu nebo uznání? A jak jste se po letech cítily v ředitelské kanceláři, kde vám po skvěle dotaženém obchodu jen naložili další kopec práce?

Rezignovat a dožít v bažině, nebo se vyškrábat zpátky na cestu?

Podobných příběhů a podobných žen je mezi námi možná víc, než tušíme. Dobrá zpráva je, že v dnešní době už opravdu není ostuda otevřít se druhému člověku a sdílet svoje pocity. Nebýt za hodnou holčičku, která ví, že pochybovat o vlastní mamince je přece ostuda, to hodné holky prostě nedělají. No, měly by, pokud to tak cítí a potřebují.

Jakmile si zvědomíte, co vlastně vám ve vašem životě přináší
zdánlivě nevysvětlitelné karamboly,
jste na dobré cestě k uzdravení těchto ran.

Vyslovit nahlas vše, co dlouhá léta podřimovalo v hlubokém sklepení vašeho podvědomí a čas od času nadělalo pěkný binec ve vašem životě. Dopřát prostor sama sobě a uvědomit si, že nebýt milovaná a podporovaná vlastní matkou není v pořádku.

Už tohle vám může přinést velkou úlevu – dovolit si to říct. Připustit, že osoba, kterou jste v rámci společenských konvencí léta považovaly za dokonalou a nedotknutelnou, možná dělala chyby.

I váš příběh může mít šťastný konec

Chcete už konečně říct nahlas to, co jste dlouhá léta dusily v sobě?

Budu vám na této cestě diskrétním a spolehlivým průvodcem. Společně najdeme dveře, které chtějí být konečně otevřeny, a na světlo vytáhneme všechny zaprášené a stokrát přeskládané bedny s rodinnými kostlivci.

V bezpečném prostoru s možností svobodně sdílet, objevovat i mlčet, si dopřejete tolik času, kolik budete potřebovat. Provedu vás touto cestou od prvního aha momentu až po laskavé přijetí a osvobozující od-puštění.

Čtete-li tyto řádky, možná jsem tu právě pro vás.
Dejte mi o sobě vědět.

A jestli vám – zatím – není do řeči, zkuste své matce napsat dopis. Nemusíte jej dopsat do konce, nemusíte o něm komukoliv říkat,
nemusíte jej vůbec posílat. Jen to prostě ze sebe pusťte ven.

PS: kniha Temné matky má na netu dost rozporuplné recenze. Já ji zhltla téměř na jedno posezení a myslím si, že má-li vám něco dát, to svoje si v ní najdete. Nebo možná ve stejné polici objevíte titul, ke kterému vás měly Temné matky dovést…