Ztraceni v mateřské náruči

maja bourkova koucink

Petr se právě vrátil z firemní porady. Vztekle odstrčil diář, bezmocně mrštil propiskou do kouta. Zase ho nikdo neposlouchal. Proč ho nikdy nenechají doříct kloudnou větu? Jako by jeho slovo nemělo žádnou váhu. V duchu slyší řezavý hlas své matky: „Nikdy jsi nic pořádného nedokázal, podívej se na sebe jak žiješ, to Tvůj bratr….“ K čertu s nimi! Představa, že ho čeká ještě rodinný nákup na víkend a celý večer poslouchat ženu, jak se nevěnuje mladšímu synovi, nejradši by se neviděl…

Automaticky sáhne po mobilu a brouzdá po facebooku. Reklamy na super hrnce, motivační obrázky s motýlkama, sem tam mladá kočka před zrcadlem – hmm, to by šlo, přejíždí prstem po obrazovce, aniž by pořádně vnímal, na co se vlastně dívá. Vtom ho zaujala fotka chlápka, stojícího v lese. Nastavuje tvář dešti, stojí zpříma, oči zavřené. Boční světlo v průseku působí jako paprsek v chrámu, probleskující mezi sloupovím. Ta síla! Jde z něj obrovská síla. A klid. Petr chce prožít něco podobného, zoufale touží moci se na chvíli zastavit někde v klidu a tichu, kde ho nebude nikdo rušit a stále si nárokovat jeho čas a pozornost. Zastavit se, narovnat záda a pořádně se nadechnout.

Začetl se do postu, u kterého byla fotka toho muže. Nějaká ženská tam psala o svém klientovi, se kterým ve vizualizaci otvírala téma rodových zatížení, vliv matky generálky. “Máte pocit, že se musíte stále obhajovat a těžce prosazujete svůj názor v kolektivu i v soukromí?” – No to teda sakra mám! – Petr ta slova skoro až vykřikne. Se staženým žaludkem dočte až k místu, kde ta žena vypráví o malém klukovi, vztekle kopajícím do vrat a zoufale toužícím po tom, aby ho konečně někdo uslyšel a uviděl. Chce to. Tohle je přesně to, co si přeje. Být skutečně slyšen a viděn, bez hodnocení a posuzování.

Rozhoduje se jen malou chvíli. Otáčí se na židli zpět k počítači, klikne myší na kontakt v příspěvku a začíná psát…

P.S.: ten příspěvek, o kterém je tu zmínka, můžete najít na FB stránce Rozmotávač myšlenek. Dle některých reakcí čtenářů se domnívám, že uhodil hlavičkou o hřebíček na více místech.

I když je adresován mužům, v tomto příběhu se poznávají i ženy. Píšou mi. Jejich zážitky z dětství a přesah do dospělosti jsou podobné, bez ohledu na pohlaví. Poznáváte se v tom taky? Nezůstávejte v tom zbytečně dlouho. Nemusíte. Jen mi o sobě dejte vědět. 

Napadlo vás něco k příběhu? 

napište mi

Nebo se přihlaste k odběru novinek