Zvíře jménem Emoční hlad

clanek_emocni_hlad_maja_bourkova

Zajídání stresu nebo chutě na sladké – co všechno se za tím ve skutečnosti může schovávat?

Možná ve vašem nitru žije věčně hladové zvíře, které se kdysi dávno sytilo radostí, vděčností a láskou, kterou jste cítili sami v sobě i ve svém okolí. Teď už je ale necítíte a zvíře řve hlady.

Ta potvora, která vás tahá za ruku k ledničce nebo do tajného šuplíku s čokoládou, se jmenuje Emoční hlad. Pojďme spolu prozkoumat, co se ve vás vlastně děje ve chvíli, kdy saháte po další „svačince“ nebo kousku čokolády.

Nepřekonatelnou chuť na sladké může mít na svědomí i nízká hladina cukru v krvi, stres nebo špatný spánek. Tyto signály těla ovšem většinou bývají jen dalšími následky toho, co se ve vašem životě děje.

Zajedl jsem Hermelín Milkou, ale stejně je mi smutno

Už jste oběhali všechny možné doktory, absolvovali x vyšetření, vyzkoušeli diety, přísný režim, zámek na ledničku, a nic z toho nepomáhá?

Zkuste si během jednoho dne poctivě všímat, v jakých situacích vás přepadává vlčí hlad a chutě na něco dobrého. Naštval vás šéf, vytočila kolegyně, dupnuli vám ve frontě na nohu? Rodinní příslušníci jeví zájem pouze o plný talíř a ovladač k TV? Co jsou ty vaše spouštěče?

Celkem snadno odhalíte, že může jít o emoční hlad, pokud:

  • impulsem k nájezdu na ledničku je nějaký negativní pocit
  • příliš nerozlišujete chutě a kombinujete sladké se slaným
  • nevěnujete jezení pozornost a skončíte, až když je prázdný sáček / talíř / hrnec
  • je vám v podstatě jedno, co a kolik do sebe nahážete – primární je pro vás aspoň trochu zaplnit dno černé díry
  • i když se opravdu dosyta najíte a na chvíli se vám uleví, funguje to podobně jako rychlý cukr – jen na chvíli
  • když jste přes den ve stresu, nemáte po ruce nic k jídlu a uleví se vám i při představě, že po práci zajdete do potravin (funguje to podobně jako spontánní nakupování čehokoli pro zaplácnutí prázdnoty)

Když si svá pozorování večer pročtete, možná budete překvapeni, kolikrát za den jste zobali jen tak pouze díky nějakému impulzu zvenčí. První krok je za námi.

Další krok bude o něco dobrodružnější – pokaždé, když vás něco rozhodí (a uvědomíte si, že se děje právě tohle), dejte si chvilku na „vychladnutí“. Než sáhnete po svačině, projděte se, otevřete na chvíli okno, poslechněte si oblíbenou písničku, udělejte dřep. Hladové zvíře se asi bude divit, ale věřím, že vás hned nekousne a počká, co z toho vyleze.

Co skutečně potřebuje vaše hladové zvíře?

Jakmile se od prvotního impulsu trochu odkloníte, zeptejte se svého vnitřního hladového zvířátka, co od vás skutečně potřebuje. Ne nadarmo je to hlad emoční – nejlépe jej tedy uctíte právě emocemi. Ideálně příjemnými. Zkoumejte, objevujte, hrajte si. Mně třeba v podobný moment pomáhá, když si zazpívám kousek Cimrmanova elektrického valčíku – u toho prostě nejde zůstat smutný nebo naštvaný.

Máte-li poblíž „svého“ člověka, běžte jej obejmout. Pohlaďte psa nebo kočku. Promluvte na svou oblíbenou kytku. Jen tak se usmějte. Vyprodukujte kladnou emoci a pošlete ji dál. Zabírá to. A i když to úplně neřeší dlouhodobý deficit, je to další krok na cestě ke svobodě. Postupujme postupně 😊.

Bez tabulek, bez souzení a s rozmyslem

Důležité – nehodnoťte prosím míru své úspěšnosti a nebuďte na sebe zbytečně tvrdí. Je to proces. Někdy se zadaří na první dobrou, jindy si to uvědomíte až nad prázdným pytlíkem od krekrů. Jindy třeba nahradíte čokoládu jablkem. Jste na cestě a to je důležité – už jste vyrazili a prvních pár kilometrů je zdárně za vámi.

Snažte se jíst s rozmyslem a tehdy, kdy budete opravdu pociťovat hlad (ale zase nečekejte s jídlem, až budete padat na ústa). Uzavřete se svým tělem dohodu a požádejte ho, ať vás podpoří a řekne si, co potřebuje.

A především nezapomínejte na svůj emoční hlad – preventivní porce hezkých zážitků je lepší, než pak odhánět sami sebe od cukrárny…


Co třeba vyrazit Někam jinam a zpátky?  Cestou provětráte myšlenky a vyčistíte si hlavu, možná najdete odpovědi i na pár neodbytných otázek. Nasbíráte zajímavé tvary listí nebo objevíte zajímavý kamínek, nafotíte si pár lesních zátiší a do deníčku s názvem „Tohle jsme si skvěle užili“ napíšete nový příběh.

Napadlo vás něco k příběhu? 

napište mi

Přidejte se do facebookové skupiny, kde si o podobných tématech povídáme.

do skupiny tudy

Nebo se přihlaste k odběru novinek